Kulturně není v Česku slušné ptát se lidí na jejich věk, natož pak dam. Kurzy pro růst přicházejí s vylepšením: můžete se lidí zeptat na to, zda někdy platili papírovou pětikorunou. Ta byla v oběhu do roku 1972 a i když se tím přesný věk nedozvíme, získáváme významnou indicii. Pokud se tázaný nesetkal s papírovou pětkou, můžeme zkusit papírovou desítku. Tou bylo možné zaplatit do roku 1993. A tak dále: papírová dvacka končila v roce 2008, padesátka prošla změnou na minci o něco později – kolem roku 2010. V tomto období jsme se též definitivně rozloučili s haléři v kapsách a zůstaly pouze za desetinou čárkou v obchodech, na účtenkách a v bankovnictví, či jako artefakty v zapomenutých šuplících hospod, kde slouží jako žetony karbaníků. Jedny penízky se tedy proměnily v kov, jiné ve (vý)početní představu. Nyní přicházíme (zdroj: AI) s návrhem kovové stovky a hlavně s otázkou: proč se to děje?
Všechny výše popsané bankovky převedla centrální banka na kovové mince kvůli tomu, že hodnota v nich obsažená už nebyla hodna toho, aby byly papírové. Papírové bankovky jsou přece něčím, za co je možné si koupit alespoň oběd, anebo dvě kávy – toto už u stokoruny přestává platit. Kam vyprchala její hodnota, stejně jako dříve hodnota v padesátníku až do bodu, kdy se stal bezcenným? Tento jev je označován jako inflace a ta je společná všem penězům, jejichž nabídka není omezená. Inflaci podléhá dolar americký i australský, nevyhýbá se ani forintu a třeba turecká lira je v posledních letech jednou z nejrychleji hodnotově vyprchávajících měn. Turecko v roce 2005 dělilo všechny nominální hodnoty svých bankovek milionem. Co jeden rok stálo 6 000 000, druhý bylo za 6.
Se stále větším objemem peněz obklopujícím jejich jednotku – u nás jednu kovovou či elektronickou korunu – má tato stále více a více dvojčat. Tato dvojčata se narodí uvnitř bankovního systému, který zastřešuje takzvané elastické peníze, jelikož souhrnná zásoba liry či koruny opravdu je natahující, záleží jen na ochotě subjektů v hospodářství brát si úvěry, při kteréžto operaci vzniká nejvíce nových peněz. Souhrnný počet (po kliknutí na odkaz zmáčknout vlevo nahoře "graf" a sledovat "M1") českých korun (hotovosti a běžných vkladů) se za dvacet let zešestinásobil a i když chřadnutí hodnoty ve stovce ani z daleka nekopíruje toto tempo 1:1, je tento jev důvodem, proč se naši studenti zajímají o jiné formy peněz. Je férové uvést i devizové intervence prováděné ČNB mezi lety 2013–2017, kdy centrální banka tvořila nové české koruny a za ty nakupovala od českých bank eura, za která v dalším kroku pořizovala dolary, akcie, zlato či dluhopisy. Toto její počínání zodpovídá za 3 bil. korun z naší peněžní zásoby. ČNB nemá v tvorbě korun mez, proto nemá mez ani intenzita oslabení kurzu koruny, který tímto počínáním zapříčiňuje. K posílení kurzu, ke kterému docházelo v roce 2023, naopak centrální banka užila nástroje prodeje devizových rezerv tvořených dolary, eury, akciemi, MBS či dluhopisy.
Současným cílem správy hodnoty české koruny ze strany České národní banky je znehodnocování peněžní jednotky tempem 2 % každoročně. V posledních 30 letech to vychází na více než 2 % a i kdyby to 2 % od nynějška byla, znamená to, že za 40–50 let, kdy ti z našich studentů, ze kterých se nestanou rentiéři brzy, budou zvažovat odchod do důchodu, bude již hodnota stovky opět méně než poloviční oproti dnešku. V té době tedy již budeme navrhovat dvou stovkovou minci. Případný přechod na euro sice změní jméno peněz, inflace s ním přetrvá – na výletech jsme si již povšimli, že drobnější eurocenty jsou spíše na přítěž, než na placení, a půjdou se tedy vbrzku podívat tam, kam šly haléře. Svět se hemží nápady na neelastické peníze a různé z nich usilují o pozornost našich studentů a ti se tedy s koncepty Bitcoinu, Litecoinu nebo Binance coinu seznamují. Na našem investičním kurzu se s těmito novinkami, které však mají solidní oporu v historii peněz i v peněžní teorii, můžete seznámit také. Srdečně zveme.
autor: redakce
