Peníze, se kterými jsme zvyklí nakládat, jsou české koruny. Vydává je český veřejný sektor. Z pohledu zákona* je řeč o „zákonných penězích“[1] a jde tedy o peníze s nuceným oběhem: zákonné platidlo, případně fiat – třetí osoba jednotného čísla přítomného času konjunktivu latinského slovesa fiō („stávám se“, „jsem stvořen/stvořena/stvořeno“).
Co se týče krytí těchto peněz, lze jeho zdroje oddělit. Podstatná část je kryta důvěrou lidí. Ta vychází z naší zkušenosti s tím, jak použitelná je česká koruna při každodenní směně. S těžkostmi u nás najdeme místo, kde se používají peníze a nebylo by možné použít české koruny. Jsou velmi dobře použitelné. Důvod pro to je i ten, že každý, kdo na trhu používá peníze, má povinnost používat české koruny. Dělá to z nich nuceně obíhající peníze, které mají takřka dokonalou schopnost sloužit jako prostředek směny – něco, co můžeme použít jako alternativu k čemukoliv na trhu. Určité množství českých korun slouží jako substitut za hodinu času kadeřníka a produkty, které během návštěvy použije. Stejně tak kila mrkve převádíme na gramy, anebo na koruny či tuny. Hodnotu mrkve měříme vlastním pocitem a/nebo korunami.
Další významnou částí krytí jsou věci (domy, košťata, boty, stroje usnadňující či jinak zlepšující život aj.) a záležitosti vycházející z lidských vztahů (služby – práce). Většina peněžní zásoby jsou české koruny, které lidé dluží bankám. Pro banky je dluh aktivem, ze kterého jim plyne zisk z úroků. Se vznikem bankovního dluhu vzniká nový fiat, se splácením dluhu peníze naopak v účetnictví bank zanikají, až po úplném splacení dluhu zůstanou jen počáteční 'částečné' rezervy, a úrok. Nákupem za nové dlužné koruny opírají lidé svůj (pasivní) dluh o aktiva, která si pořizují. Velká část českých korun je kryta nemovitostmi, některé jsou opřené o rozum inovačního týmu, jehož práci platí zakladatelé startupů z dluhu. Společnost od nás většinou vyžaduje podkládání dluhu stejně jako podkládání argumentů. Polovinou souhrnného tuzemského dluhu vůči bankám je dluh státní. Stát jej opírá o svoji schopnost nekrachovat díky peněžence natahované růstem hospodářství, anebo růstem zdanění, či zdanění budoucího (nový státní dluh). Dále jej opírá o tunely, dálnice, rekreační střediska Ministerstva financí, práci vlastních zaměstnanců, či o obrovskou roli sociálního systému, kterou tento hraje v životech nesčetných obyvatel, z nichž mnozí jsou na něj životně odkázaní. Na veřejném zdravotním systému pak závisí život většiny z nás. I jeho provoz částečně hradíme státním dluhem, tedy z budoucích daní, anebo z budoucích výnosů státních aktiv – pro případ objevu ropy, lithia či přebytku státního rozpočtu atp.
Existuje ještě další způsob natahování peněženky (zastarale šlo o pokusy o násobení zlata). Je jím získávat novou část elastické nabídky fiat peněz v první řadě. Každý hbitě utracený dluh je dluhem utráceným za současné ceny. Dluh je však hodnotou peněz budoucnosti, a tu když krátí čas rychleji, i příští splátky dluhu se jeví snadnější. Kdo splácí hypotéku více než pět let, všiml si tohoto efektu, který působí stejně na státní dluh. Schopnost 'nekrachovat' je tedy velkými dlužníky (stát, majitelé nemovitostí aj.) udržovaná i vyvoláváním růstu cen nákupem s novými penězi za současné ceny, ze kterých se tím pravděpodobněji stanou ceny vyšší.
Dalším významným prvkem důvěry v české koruny je také existence Garančního systému finančního trhu. Tato veřejná instituce zabezpečuje, že o vklady do výše 2 400 000 (100 000 €) v české nebo cizí fiatové měně nepřijdeme, pokud zkrachuje banka, ve které je máme. Slovo vklady s odcházením hotovosti ztrácí význam. Říkat, že jde o počet peněžních jednotek zákonného platidla je neobratné. Spíše bychom řekli zůstatky elektronických peněz či kreditů, nebo disponibilní zůstatek.
Důvěru dále podkopává, když vyprchává svoboda v nakládání s penězi. Projevy tohoto stavu zahrnují nemožnost nakládat s penězi (mrazení účtu), anebo nesvobodu při výběru statků, za které si peníze přejeme utratit. Ve všech případech z důvěry ujídají strach, nejistota, riziko. Vytrácení důvěry naopak do hospodářského života vnáší strach a pocity úzkosti či nejistoty.
Většinou se uvádí, že důvěra je důležitější částí krytí, je to však spíše na individuální zvážení. Funkčnost jednotky fiat peněz klesá s časem – často bez strachu a nejistoty. Máme totiž garantovanou jistotu, že česká koruna pro časové úseky překračující pět let nesplňuje další důležitý úkol peněz: vazbu hodnoty. Od peněz očekáváme, že v případě potřeby nabídnou s užitím co nejmenšího prostoru úsporný způsob uchování majetku. Můžeme prodat dům, dokonce v některých případech i svoje vlasy, a jejich hodnotu kotvit do peněz. K uchovávání hodnoty naší práce výborně slouží peněžní odměna za práci, kterou směňujeme za zboží a služby na trhu. Hodnotu 40 hodin práce vážeme k fiat penězům a v nich ji přenášíme jinam, kde směňujeme. Někdy si kupujeme služby snižující riziko, nejistotu, úzkost a zvyšující například vlastní důvěryhodnost. Pojišťujeme se, nebo fiat měníme na jiné peníze.
Představa, že se hodiny naší práce s časem vytrácejí, nás netěší. Inflace let 2020–2025 působila tímto způsobem tak, že každou první a druhou z každých pěti hodin naší minulé práce, uchovávanou v českých korunách, odvála. Pokud jsme peníze uspořili v českém fiatu a počkali pět let, pondělí a úterý jsme v roce 2020 pracovali zadarmo. S ohlédnutím z roku 2025 takto vypadají celé roky 2020 a 2021. Škoda jich. Abychom kvůli tomu ve snaze zachovat hodnotu příště nemuseli pracovat v sobotu a v neděli, poohlížíme se po alternativách k fiatu – jiných penězích, ve kterých je představitelnější, že nejenže nepřijdeme o dny minulé práce, dokonce se může dít, že se pocitová hodnota plodů minulé práce (jejíž výši si můžeme na trhu ověřit na cenovkách) zvýší. Jako kdybychom před pěti lety pracovávali i v sobotu. Tuto představu velmi vyhledáváme na finančním trhu, při navyšování vlastních schopností, v pohádkách i v podnikatelských nápadech. Některé formy peněz mohou přidat i neděli či další pondělí, a budeme na tom tedy lépe, než kdybychom pracovávali všech sedm dní v týdnu. Jiné formy mohou odplavit většinu hodnoty s úderem půlnoci.
*Zajímavé je, že (2) část zde citovaného zákona píše: „Mince z drahých kovů, pamětní bankovky a mince a mince ve zvláštním provedení určené ke sběratelským účelům mohou být prodávány za ceny odlišné od jejich nominální hodnoty.“
Lze mít určité druhy kryptoaktiv za mince ve zvláštním provedení?
[1] § 16 zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance - znění od 01.11.2024
autor: RŠ
