Peníze, se kterými jsme zvyklí nakládat, jsou české koruny. Vydávají je obě úrovně bankovního systému: Česká národní banka a banky soukromé. Z pohledu zákona* je řeč o „zákonných penězích“[1] a jde tedy o peníze s nuceným oběhem: zákonné platidlo, případně fiat – třetí osoba jednotného čísla přítomného času konjunktivu latinského slovesa fiō („stávám se“, „jsem stvořen/stvořena/stvořeno“).
Co se týče krytí těchto peněz, lze jeho zdroje oddělit. Podstatná část je kryta důvěrou lidí. Ta vychází z naší zkušenosti s tím, jak použitelná je česká koruna při každodenní směně. S těžkostmi u nás najdeme místo, kde se používají peníze a nebylo by možné použít české koruny. Jsou velmi dobře použitelné. Důvod pro to je i ten, že každý, kdo na trhu používá peníze, má povinnost používat české koruny. Dělá to z nich nuceně obíhající peníze, které mají takřka dokonalou schopnost sloužit jako prostředek směny – něco, co můžeme použít jako alternativu k čemukoliv na trhu. Určité množství českých korun slouží jako substitut za hodinu času kadeřníka a produkty, které během návštěvy použije. Stejně tak kila mrkve převádíme na gramy, anebo na koruny či tuny. Hodnotu mrkve měříme vlastním pocitem a/nebo korunami.
Další významnou částí krytí jsou věci, které si za peníze pořizujeme (domy, košťata, boty, stroje usnadňující či jinak zlepšující život aj.) a záležitosti vycházející z lidských vztahů (služby – práce). Většina peněžní zásoby jsou české koruny, které lidé dluží bankám. Pro banky je dluh aktivem, ze kterého jim plyne zisk z úroků. Se vznikem bankovního dluhu vzniká nový fiat, se splácením dluhu peníze naopak v účetnictví bank zanikají, až po úplném splacení dluhu zůstanou jen počáteční 'částečné' rezervy, a úrok. Nákupem za nové dlužné koruny opírají lidé svůj (pasivní) dluh o aktiva, která si pořizují. Velká část českých korun je kryta nemovitostmi, některé jsou opřené o rozum inovačního týmu, jehož práci platí zakladatelé startupů z dluhu. Společnost od nás většinou vyžaduje podkládání dluhu stejně jako podkládání argumentů. Polovinou souhrnného tuzemského dluhu vůči bankám je dluh státní. Stát jej opírá o svoji schopnost nekrachovat díky peněžence natahované růstem hospodářství, anebo růstem zdanění, či zdanění budoucího (nový státní dluh). Dále jej opírá o tunely, dálnice, rekreační střediska Ministerstva financí, práci vlastních zaměstnanců, či o obrovskou roli sociálního systému, kterou tento hraje v životech nesčetných obyvatel, z nichž mnozí jsou na něj životně odkázaní. Na veřejném zdravotním systému pak závisí život většiny z nás. I jeho provoz částečně hradíme státním dluhem, tedy z budoucích daní, anebo z budoucích výnosů státních aktiv – pro případ objevu ropy, lithia či přebytku státního rozpočtu atp.
Existuje ještě další způsob natahování peněženky (zastarale šlo o alchymistické pokusy o násobení zlata pomocí kamene mudrců). Je jím získávat novou část elastické nabídky fiat peněz v první řadě. Každý hbitě utracený dluh je dluhem utráceným za současné ceny. Dluh je však hodnotou peněz budoucnosti, a tu když krátí čas rychleji, příští splátky dluhu se jeví méně nákladné. Kdo splácí hypotéku více než pět let, všiml si tohoto efektu, který působí stejně i na státní dluh. Schopnost 'nekrachovat' je tedy velkými dlužníky (stát, majitelé nemovitostí aj.) udržovaná i vyvoláváním růstu cen nákupem s novými penězi za současné ceny, ze kterých se tím pravděpodobněji stanou ceny vyšší, snižující reálnou hodnotu dluhu.
Dalším významným prvkem důvěry v české koruny je také existence Garančního systému finančního trhu. Tato veřejná instituce zabezpečuje, že o vklady do výše 2 400 000 Kč (100 000 €) v české nebo cizí fiatové měně nepřijdeme, pokud zkrachuje banka, ve které je máme. Slovo vklady s odcházením hotovosti ztrácí význam. Říkat, že jde o počet peněžních jednotek zákonného platidla je neobratné. Spíše bychom řekli zůstatky elektronických peněz či kreditů, nebo disponibilní zůstatek.
Důvěru dále podkopává, když vyprchává svoboda v nakládání s penězi. Projevy tohoto stavu zahrnují nemožnost nakládat s penězi (mrazení účtu), anebo nesvobodu při výběru statků, za které si peníze přejeme utratit. Ve všech případech z důvěry ujídají strach, nejistota, riziko. Vytrácení důvěry naopak do hospodářského života vnáší strach a pocity úzkosti či nejistoty.
Většinou se uvádí, že důvěra je důležitější částí krytí, je to však spíše na individuální zvážení. Funkčnost jednotky fiat peněz klesá s časem – často bez strachu a nejistoty. Máme totiž garantovanou jistotu, že česká koruna pro časové úseky překračující pět let nesplňuje další důležitý úkol peněz: vazbu hodnoty. Od peněz očekáváme, že v případě potřeby nabídnou s užitím co nejmenšího prostoru úsporný způsob uchování majetku. Můžeme prodat dům, dokonce v některých případech i svoje vlasy, a jejich hodnotu kotvit do peněz. K uchovávání hodnoty naší práce výborně slouží peněžní odměna za práci, kterou směňujeme za zboží a služby na trhu. Hodnotu 40 hodin práce vážeme k fiat penězům a v nich ji přenášíme jinam, kde směňujeme. Někdy si kupujeme služby snižující riziko, nejistotu, úzkost a zvyšující například vlastní důvěryhodnost. Pojišťujeme se, nebo fiat měníme na jiné peníze.
Představa, že se hodiny naší práce s časem vytrácejí, nás netěší. Inflace let 2020–2025 působila tímto způsobem tak, že každou první a druhou z každých pěti hodin naší minulé práce, uchovávanou v českých korunách, odvála. Pokud jsme peníze uspořili v českém fiatu a počkali pět let, pondělí a úterý jsme v roce 2020 pracovali zadarmo. S ohlédnutím z roku 2025 takto vypadají celé roky 2020 a 2021. Škoda jich. Abychom kvůli tomu ve snaze zachovat hodnotu příště nemuseli pracovat v sobotu a v neděli, poohlížíme se po alternativách k fiatu – jiných penězích či cenných papírech, ve kterých je představitelnější, že nejenže nepřijdeme o dny minulé práce, dokonce se může dít, že se pocitová hodnota plodů minulé práce (jejíž výši si můžeme na trhu ověřit na cenovkách) zvýší. Jako kdybychom před pěti lety pracovávali i v sobotu. Tuto představu velmi vyhledáváme na finančním trhu, při navyšování vlastních schopností, v pohádkách i v podnikatelských nápadech. Některé formy peněz mohou přidat i neděli či další pondělí, a budeme na tom tedy lépe, než kdybychom pracovávali všech sedm dní v týdnu. Jiné formy mohou odplavit většinu hodnoty s úderem půlnoci.
*Zajímavé je, že (2) část zde citovaného zákona píše: „Mince z drahých kovů, pamětní bankovky a mince a mince ve zvláštním provedení určené ke sběratelským účelům mohou být prodávány za ceny odlišné od jejich nominální hodnoty.“
Lze mít určité druhy kryptoaktiv za mince ve zvláštním provedení?
[1] § 16 zákona č. 6/1993 Sb. o České národní bance - znění od 01.11.2024
autor: RŠ
