Každý něco tvoříme, produkujeme. Buď tesáme židli a sázíme jabloně, abychom si dobře poseděli při jedení jablka, anebo pracujeme s úmyslem, že plody naší práce nebudeme přímo užívat. V druhém případě poznáváme rozdíl mezi tím, co chceme, a co vytváříme. Učíme, vyrábíme průmyslové součástky, vaříme v jídelně, připravujeme nápoje v kavárně apod.
Práci mezi sebe dělíme. Pracovníci jídelny snědí jeden oběd denně, ale uvaří jich stovky. Když činnosti věnujeme pozornost s pílí, specializujeme se. Někteří se specializují na vaření a oklikou si za vaření kupují teplo do svého domu, samotný dům, datový tarif či dovolenou. Okliku umožňuje vynález peněz, do kterých odměnu za vlastní práci kotvíme, abychom si po libovolném čase za tyto peníze pořídili plody práce či majetek jiných lidí (pozemek, dům, telekomunikační služby a služby cestovní kanceláře). Pokud používáme peníze, z jejichž jednotky s časem vyprchává hodnota, je lepší pořídit si něco dříve, než později.
Dělba práce a lidská spolupráce jsou jedním ze základních stavebních fenoménů společnosti. Někteří z nás nosí příjmení odkazující na povolání našich předků, zmínky o specializaci lidí nacházíme v knihách starých i novějších, kde se často dozvídáme zaměstnání postav (švadlena, pastýř) a úroveň jejich specializace (učeň, žák, mistr). Práci mezi sebe dělíme podle efektivity – ten umí to a ten zas tohle – a každý z nás neustále pracuje na tom, abychom byli lépe schopni rozpoznávat, kdo je vhodně specializovaný a ve svém zaměstnání efektivní. Zhotovení nejkvalitnějšího šperku očekáváme od pracovníků nejspecializovanějšího zlatnictví; jdeme-li na operaci kolene, velmi toužíme být v péči nejspecializovanějšího zdravotnického týmu. Hledáme doporučení u známých i na internetu, protože chceme jít k nejlepšímu zubaři, nakupovat u prodejců nabízejících nejlepší cenu vzhledem ke kvalitě aj. Výjimkou je snad jen politika, ale to je jiné téma. Pokud zaměstnáváme s využitím vlastních zdrojů, hledáme ty nejlepší pracovníky, opět podle kritérií dělby práce.
Vždy se chceme chovat tak, aby se nám naše činy vyplatily – specializujeme se na to, v čem jsme efektivní a je tak velmi nepravděpodobné, že profesionální sportovci budou měnit sport (specializaci) uprostřed kariéry. Dělba práce však žehná plody těch nejlepších stejně jako těch méně šikovných z nás. Všichni možná známe někoho, kdo je ve všem lepší, než my. I v této situaci máme člověku lepšímu-ve-všem co nabídnout, protože komparativní výhoda funguje na úrovni jednotlivců, kmenů a kmenových svazů, zemí, i kontinentů. Umožňuje nám se v domácí ekonomice specializovat na výrobu průmyslových součástek, nádob z broušeného skla, či antivirů, jiné země se zaměřují na těžbu zemního plynu a výrobu hodinek. Podmínky podnebí rovněž hrají roli a specializujeme se tak na produkci kmínu, chmele a smrkového dřeva.
Takovéto specializace nám umožňují namíchat znalosti a lidskou práci s prací strojů a příležitostmi, které nám nabízí dostupné přírodní bohatství (naleziště křemenných písků, úrodné oblasti Pomoraví, Žatecka aj.). Tento proces pohání stále se prohlubující dovednostní nerovnost, jelikož je stále obtížnější vyrovnat se v řemesle lidem, kteří mají 30 letou praxi a pocházejí z rodiny, která se navyšování úrovně specializace v dané oblasti věnuje po několik pokolení. Stejně tak je obtížné konkurovat městům s vysokou koncentrací IT firem zaměstnávající ty nejlepší z oboru. Kvůli dělbě práce činíme zásadní rozhodnutí: nezřídka se stěhujeme do dálek, aby tam naše schopnosti lépe ladily s lokálními možnostmi dělby práce. Největší stěhování národů v dějinách proběhlo za našeho života a lidé se v rámci něj přesouvali do měst (více v Asii a Africe než v Evropě a Americe, kde k tomu došlo dříve). Jsme snad od přírody městskými tvory, anebo nás v nich přitahuje něco jiného?
Lidé opouštějí místa se slovy, že tam 'není práce' – práce je ovšem všude, kde mají lidé problémy (hlad, počítačový virus), to jen na některých místech není práce, která ladí s našimi schopnostmi, anebo jsme odkázáni na soběstačnou produkci pro vlastní spotřebu, jelikož není komu plody naší práce nabídnout. Mnohým z nás se však nechce osvojovat si práci s pluhem, anebo k zemědělství nemáme vhodné podnební podmínky podmínky. Často se přesouváme i kvůli tomu, abychom zapojením do jiného oddílu dělby práce své schopnosti navýšili. Ucházíme se o zaměstnání a při přijímání do něj prokazujeme své znalosti a schopnosti lidem, kteří je hodnotí s ohledem na to, jak budou zapadat mezi jejich práci. Firmy zaměstnávají celá oddělení specialistů pro výběr těch pravých lidí na pravá pracovní místa. S 'cizími' lidmi vně naši rodinu a komunitu se často potkáváme právě proto, že se na něco zaměřují a věnují se určité práci. Zaměstnáme je, oni zaměstnají nás, prodají nám zeleninu, anebo automobilové součástky sestavené do pojízdného auta. Míchání výrobních faktorů se neustále vyvíjí s tím, jak si lidé lámou hlavu ohledně toho, jak vlastní prací získat víc a zároveň si tuto práci ulehčit. Takový postup zvyšuje celkovou produktivitu, která kdysi vytáhla naše předky ze zápasu o přežití. Každý, kdo se na dělbě práce podílí – a trh nás do ní přímo vtahuje – je součástí komunity, kde sloužíme druhým a oni slouží nám, i když někdy je to služba medvědí, místy přímo škodlivá (specialisty na ničení či vraždění máme žel též). V mnoha ohledech života se rádi spolehneme na někoho, kdo se určité činnosti věnuje lépe než my a nepěstujeme tak soběstačnost v navazování telefonického spojení, produkci citronů, či vzdělávání dětí. Často vlastně nevíme, že spolupracujeme, náš blahobyt je však od této spolupráce odvozený.
Evoluční mechanismy vykonáváme velmi věrně. S rozeznáním a využitím komparativních výhod toho souhrnně vyprodukujeme více, abychom byli schopni více spotřebovat. Nepotřebujeme využívat veškerou naši kapacitu a tento proces v posledních staletích do běžného lidského života vnesl velmi pozoruhodnou věc: tzv. volný čas. Kolem času mimo práci, který jsme získali díky neustálému propojování našich prací v rámci její dělby, se utvořilo celé odvětví a mnoho lidí nově pracuje na tom, abychom mohli trávit náš volný čas způsobem, který se nám líbí. Provozují aerolinie, vydávají kuchařky dortů, nabízejí masérské či zkrášlovací služby a zdraví Vás na závěr článku.
autor: RŠ
*návrh promptu pro další bádání: "Kolik času je třeba k setí, sklízení, mletí a pečení chleba dnes ve srovnání se 17. stoletím?"
