Naše mysl na trzích narůstá. Navyšuje se poznání. Trh má pohon i navigaci, jakési GPS tvořené experimentováním se zpětnou vazbou, tedy signály ostatních účastníků. Proces nikdo nekoordinuje, jelikož jak informace o názoru na statky (polsky dobra) tak jejich zohledňování provádí miliony účastníků spontánně. Nápady se vrství v inovačních vlnách a cyklech a někdy jednotlivci, někdy týmy lidí na obou stranách neustále vytvářejí představu o tom, co je funkční a užitečné. Okolo zboží a služeb se utvářejí jakési kmenové svazy těch, kteří je chtějí využívat. Vedle toho vzniká odkladiště nápadů, které neuspěly. Prostřednictvím ochoty směňovat peníze za služby, recenzí, doporučení, reklamací, článků a dalších signálů dochází v procesu k posunu → společenskému poučení se. Díky vědomostem ostatních na trhu získáváme znalost, zda je naše služba životaschopná (užitečná) a jiní lidé se pak o ní dozví, anebo se postarají, aby o po ní již neštěkl ani pes.
Nové věci, služby, výdobytky a záležitosti, které zlepšují náš život, anebo nad jejich důmyslností žasneme, začínají v myšlenkách. Do vesmíru lidé letěli tisíckrát, než tam opravdu letěli, vyráběli jsme v myšlenkách pistáciovou pomazánku, než jsme ji vyrobili. Dům, most, důchodový systém, báseň i peníze nejdříve myslíme, pak jsou. V myšlenkách podnikáme kroky k jejich objevu, a nejslavnějšími přinašeči použitelných věcí jsou tak podnikatelští objevitelé. Podnikaví lidé jednají vstříc objevům a nikdo jejich chování nepředepisuje z centra inovací.
Na myšlenkové cvičení o tržním procesu si prosím nachystejme následující pomůcky: mozek-mysl → schopnost vstupovat do směnných vztahů (volnost, dobrovolnost) ← potřeba osobního vlastnictví → posun lidských společenství do tržního řádu ← koordinace/konkurence ← ceny ← podnikatelské objevování → odhady budoucích subjektivních preferencí [uspokojujeme (neznámého) zákazníka] ← koordinace umožněná prostředkem směny (peníze či protislužba/barter) ← tržní ceny v penězích (zrcadlení subjektivních preferencí) ← směnu jako smysluplnost ekonomické kalkulace a bokem též znalost toho, kterak celý proces objevování i ekonomické kalkulace křiví, pokud do něj nevstupujeme s vlastními, ale cizími prostředky
V širším systému lidských interakcí vytváříme prostor pro zkoumání a testování myšlenek. Pomocí volně činěných, ale zároveň nikoliv chaotických interakcí vzniká spontánně – jednáním – složitost, která je více než součet jednotlivých interakcí. Velmi složité věci běžné denní potřeby, jako zařízení, na kterém čteme text jsou výsledkem tohoto procesu, stejně tak jako prostředky a procesy, kterými lidé vyzvedli materiály ze země, sestrojili displej a vyslali jej na pouť měřící půl obvodu planety až k nám. Anebo: myšlenku parního stroje lidé dotáhli na štěpení jádra atomu uvnitř jaderné elektrárny. Tento velesložitý proces má na konci vařenou vodu, jejíž odpařování roztáčí těleso, které generuje užitečnou energii velmi podobně, jako tomu bylo u původního vynálezu z 18. století.
Jsme výsostně společenští: mnoho činností děláme, aby si nás ostatní všimli, aby se nám věnovali. Je nám dobře, pokud naši činnost ocení například pozorností či jinými zdroji, což si pak rádi bereme osobně. S přispěním společnosti nacházíme smysl, vzkvétáme, stáváme se odolnými, či kloníme hlavu pod tíhou negativní zpětné vazby – trápíme se, nebo nás motivuje k pokusům o zlepšení. Zlepšujeme se a vzkvétáme (sebeaktualizace) spíše volní, než samovolnou produkcí myšlenek a myšlenky dále formujeme, vyjadřujeme a přetváříme skrze interakci se společností, aby se vracely (ne vždy) zpět k nám jako výsledek vnímání. Jinak lze říci, že pozornost věnovaná nápadu se k nám po čase vrací v pozornosti ostatních účastníků trhu. Pokud se k nám pozornost ostatních neobrací, jde též o důležitý signál. Nad myšlenkami poté dále hloubáme, anebo se posouváme jinam, společenské zrcadlení myšlenek však hraje zásadní roli.
Tržní ekonomiku nelze nahlížet jako dokonale seřízený mechanismus, v němž jsou všem účastníkům známy ceny, potřeby ostatních či nejlepší způsoby využití dostupných zdrojů. Každodenní dění staví jednotlivce před množství voleb, které činí na základě vlastních zkušeností, očekávání a vždy neúplných znalostí. Trh lze proto chápat jako nepřetržitý proces objevování, přizpůsobování se učením a napravování chyb.
Účastníci trhu jednají ve světě, jehož úplnou podobu nemůže žádný z nich poznat. Výrobci nevědí přesně, co budou zákazníci požadovat, spotřebitelé neznají všechny dostupné možnosti a investoři nemohou s jistotou předvídat budoucnost. Jejich očekávání jsou subjektivní a jednotlivé plány se proto nezřídka dostávají do vzájemného nesouladu. Právě tyto nesoulady vytvářejí prostor pro podnikatelské objevování. Člověk může rozpoznat příležitost, která byla ostatním dosud skryta, ačkoliv poznatky potřebné k jejímu odhalení již existovaly. Tržní proces tak nespočívá v užívání dokonalých znalostí, nýbrž v jejich postupném objevování, propojování a využívání.
V centru tržního procesu nestojí ministerstvo nápadů, ale podnikatelská bdělost (entrepreneurial alertness), tedy schopnost zpozorovat dosud přehlíženou příležitost. Podnikatel nemusí nutně vytvářet nové technologie či výrobky. Může pouze odhalit, že dostupné zdroje lze využít hodnotnějším způsobem, anebo rozpoznat rozdíl mezi cenami, který ostatním uniká.
Takový objev lze připodobnit k sestavení rozptýlených znalostí do nového významového celku. Vidina zisku motivuje podnikatele k jednání, jehož důsledky však přesahují jeho vlastní prospěch. Konkurenti reagují, ceny se mění a ostatní účastníci trhu získávají nové poznatky. A byli bychom bláhoví, kdybychom si mysleli, že zisk = peníze. Mnoho z nás prahne po uznání, prvenství, zlepšení života lidí které známe i neznáme či zlepšení životních podmínek lidí i zvířat či rostlin. Něčí motivace mohou být ve znečišťování či ničení prostředí a vztahů i lidských životů, ale historicky převládají ty první uvedené, jinak byste teď nečetli tato slova. Konkurence proto není pouze soupeřením o peněženky zákazníků. Je také společenským procesem odhalování omylů, prověřování podnikatelských představ a objevování dosud neznámých možností.
Ceny nejsou pouhými cenovkami. Představují signály vznikající ze vzájemného působení lidí a prostředí. Zvýšení ceny čehokoliv může účastníky trhu upozornit na změnu jeho vzácnosti, aniž by kdokoliv z nich musel znát její příčinu. Podnikatelé přizpůsobují přemýšlení, spotřebitelé přehodnocují své volby a jednotlivé plány se mohou postupně sladit. Sledování cen nás koordinuje, přičemž se také neustále proměňují očekávání. Nové poznání může stávající nesoulady napravovat, ale také vytvářet nové. S uvedením dostatečně rychlého internetu přestaly kapely prodávat CD v dostatečném množství na uživení se a začali se soustředit na koncerty, prodej mikin a ponožek a jiné aktivity. Rovnovážný stav na trzích nenajdeme, ale v učebnicích nám může posloužit coby orientační bod.
Stejně jako v rozhovoru lze říct, že já nekončí tam, kde končí moje tělo, neb slova plynoucí k těm, s kterými promlouváme, se nezřídka stávají jejich součástí, pojem společenské zásoby znalostí nabízí dodatečnou možnost posunout naše nahlížení tržního procesu za hranice jednotlivce. Každý člověk při svém rozhodování využívá vědomosti odvozené nejen od vlastní zkušenosti a učení, ale také od zkušeností a toho, co se naučili ostatní. Znalosti jsou rozptýlené mezi jednotlivce a nikdy neexistují v úplné podobě v jediné mysli, zápisníku či notebooku. Bylo-li by tomu tak, teprve pak by byl čas na založení ministerstva chytrých myšlenek. Člověk je však často pyšný na to co ví, taková ministerstva stále někde provozuje a po roce 2023 k tomu má s rozšířením AI dodatečné motivace.
V tomto bodě lze navázat na poznání o společensky rozšířené mysli. Trh umožňuje jednotlivcům podílet se na procesech, jejichž složitost přesahuje jejich individuální poznávací schopnosti. Ceny, obchodní zvyklosti, instituce či sdílená pravidla jednání (zákon přirozený či psaný, anebo zvyk) plní úlohu vnějších kognitivních pomůcek. Umožňují nám využívat znalosti ostatních, aniž bychom museli rozumět všemu, co vedlo k jejich vzniku. Vede nás to ke společenskému učení. Trhy prostřednictvím svých účastníků nejen využívají existující zásobu znalostí, ale prostřednictvím konkurence a inovací ji také rozšiřují. Nová zboží (slovník → deepL) a služby (vzdělávací kurz na youtube), způsoby směny (Bleší trh → Bazoš → Vinted), firemní organizace či obchodní a marketingové (zviditelňovací) postupy vytvářejí nové významy, které se postupně stávají součástí společného poznání. Ve zkratce, stále více věcí máme pod palcem (milion písniček v appce, doručení nákupu v appce, bankovního úředníka zaznamenávajícího platby z našeho účtu aj.).
Tržní proces tak rozšiřuje lidskou mysl společensky: jednotlivci zůstávají znalostně omezení, avšak prostřednictvím institucí a vzájemného jednání dokážou využívat poznání, kterým nikdo samostatně nedisponuje v celku. Na útesy nepochopení tohoto procesu narážel systém centrálního řízení české hospodářské politiky se Státní plánovací komisí pokoušející se tržní proces vyrobit a řídit. Tyto útesy stále ční a dnes je omývá dotační politika, přemrštěné regulatorní tlaky, snahy o řízení energetiky celého kontinentu z jednoho centra a jiné výdobytky lidí přesvědčených, že mají dost znalostí, aby byli chytřejší než trh. Jsou pyšni rozumem. Mezi jejich projekty se žel řadí i euro, zemědělská politika a Národní plán obnovy. S trochou cviku jsme schopni získat cit pro odpověď na otázky:
Kdo určuje cíl? Spotřebitelé a podnikatelé prostřednictvím svých rozhodnutí, nebo veřejná autorita volená či nevolená?
Kdo vybírá prostředky? Jednotliví účastníci trhu, nebo administrativní orgány a výběrčí?
Kdo vyhodnocuje úspěch? Zisk, ztráta a dobrovolná poptávka, nebo plnění předem stanovených tabulek a ukazatelů?
Společenské učení nezaručuje, že všechny objevy povedou ke správným závěrům. Lidé se rozhodují pod vlivem nejistoty, přehnané sebedůvěry, očekávání či mylných představ o budoucnosti. Jsme známí chronicky prodlužovaným setrváváním v procesech, kterým jsme kdysi věřili, avšak již nefungují (investice, vztahy aj.). Chyby tak jednak vznikají též spontánně, na druhé straně také kvůli onomu zřizování ministerstev chytrosti, v nichž zasedají lidé pyšní vlastním rozumem a ordinují rozšíření společenské mysli od stolu s užitím cizích zdrojů. Dochází k zásahům do trhů prostřednictvím úvěrových podmínek a zásahům do peněz vůbec, investičních cyklů tvořících cenové bubliny, a především přehnaným snahám o předcházení pochybení vydáváním nadměrného množství pravidel a regulací. Určitá míra pravidel je nezbytná. Cílem je nastavení rovných podmínek pro tržní proces, jenže instituce, které by naše poznávací možnosti mohli rozšířit, nejsou neutrální. Mohou některé příležitosti zpřístupňovat, zatímco jiné ponechávat skryté či přímo zakázané. Mohou rozdávat a stvrzovat privilegia a udržovat při životě nápady, které by na trhu neobstály. Ani čistý tržní proces nelze zaměňovat s automatickou zárukou optimálních výsledků, nicméně ten, ve kterém žijeme, má od čistého tržního prostředí daleko. Český veřejný sektor, kde tržní pravidla neplatí, nabízí pracovní místa převyšující počet jednoho milionu plných úvazků (libovolná statistická ročenka ČSÚ; tabulka 10A-3); usměrňuje nápady objemem hodnoty odpovídajícím 9 % celkového ekonomického výstupu (700 mld. Kč dotací k 8 bil. Kč HDP v roce 2024).
Síla tržního procesu nespočívá v odstranění nevědomosti a nejistoty, nýbrž ve schopnosti využívat je jako východisko pro objevování nového. Trh není hotovým řešením ekonomického problému. Je společenským procesem, v němž lidé tato řešení neustále objevují, prověřují a přetvářejí. Trh zaléváme, pokud vytvoříme jednotná pravidla péče o společné vědomostní vlastnictví. Šlapeme po něm, pokud uměle nadržujeme nápadům s užitím cizích zdrojů, moci a přehnané domýšlivosti o vlastní chytrosti.
autor: RŠ s literaturou níže a s chatGPT
Článek byl sepsán s přispěním poznání obsaženém v pozorování katalaxie a především v následujících textech:
Kirzner, Israel M. (1963). Market Theory and the Price System. D. Van Nostrand Company.
Kirzner, Israel M. (2000). The Driving Force of the Market: Essays in Austrian Economics. Routledge.
Kirzner, Israel M. (1997). Jak fungují trhy. Liberální institut.
Lachmann, Ludwig M. (1973). Macro-economic Thinking and the Market Economy. Institute of Economic Affairs.
Leamer, Edward E. (2009). Macroeconomic Patterns and Stories: A Guide for MBAs. Springer. — Trh není dokonalý.
Dekker, Erwin & Kuchař, Pavel. (2021). Governing Markets as Knowledge Commons. Cambridge University Press.
Hayek, Friedrich A. (1945). The Use of Knowledge in Society. American Economic Review, 35(4), 519–530. — Rozptýlenost znalostí a koordinační funkce cen.
Hayek, Friedrich A. (1948). Individualism and Economic Order. University of Chicago Press. — Konkurence a společenský proces využívání znalostí.
Schutz, Alfred & Luckmann, Thomas (1973). The Structures of the Life-World. Northwestern University Press. — Individuální a společenská zásoba vědomostí.
Clark, Andy & Chalmers, David J. (1998). The Extended Mind. Analysis, 58(1), 7–19. — Koncept rozšířené mysli.
Gallagher, Shaun & Crisafi, Anthony (2008). Mental Institutions. Topoi, 28, 45–51. — Instituce jako součást rozšířených kognitivních procesů.
Gallagher, Shaun (2013). The Socially Extended Mind. Cognitive Systems Research, 25–26, 4–12. — Společenské a institucionální rozšiřování lidské mysli.
Dekker, Erwin (2022). How cognitive institutions and interpretative rationality enable markets with infinite variety. In Contemporary methods and Austrian economics (pp. 151-167).
Kuchař, Pavel (2025). Competition as socially extended cognition: A Hayekian perspective on market knowledge and institutional evolution. The Review of Austrian Economics, 1-23. — Společensky rozšířená mysl.
Maslow, A. H. (2021). Motivace a osobnost. Portál. — Koncept vzkvétání jako sebeaktualizace.
