Propojenost světa — základ života

Když někdo skládá větší LEGO stavebnici, prsty se dotýká dvanácti různých materiálů s roztodivnými zkratkami. Například ABS musí přesně držet, POM umožnit pohyb, SEBS pruží a PC odolává namáhání spojů. Koho baví chemie, tabulka se specifiky je dole pod podpisem, nicméně základem takřka všech dílků je směť odumřelých chaluh a planktonu, jejichž organické zbytky se usazovaly na dně moří a postupně se působením tepla a tlaku pod vrstvami sedimentů přeměnily na uhlovodíky (ropa). Významný je také zemní plyn, jeden z materiálů firma vyrábí z cukrové třtiny. V ruce tak máme kusy mořských organismů, které prošly chemickým procesem na úrovni molekul, těžkými průmyslovými součástkami v momentu lisování a přepravy a pak je výrobce zabalil a vystavil za skvoucí se reklamu. Stavebnice nás tak propojuje s prastarými životními formami a dokládá, že energie je na světě navždy, jen mění formu.

Pokud vezmeme do ruky běžný telefon, nemusí nás bavit chemie, abychom ocenili dvě věci:

• jak dokázal Mendělejev uspořádat základní materiály celého vesmíru do tabulky prvků,
• kolik z nich obsahuje kus elektroniky, na který zíráme (Apple material impact profiles, 2019, s. 4).

U cínu, wolframu, tantalu a zlata firma uvedla, že tyto 4 prvky mohou pocházet z těchto zemí:

Argentina, Ghana, Papua-Nová Guinea, Austrálie, Řecko, Peru, Rakousko, Guinea, Filipíny, Ázerbájdžán, Guyana, Portugalsko, Bolívie, Honduras, Rusko, Bosna a Hercegovina, Indonésie, Rwanda, Brazílie, Japonsko, Saúdská Arábie, Bulharsko, Kazachstán, Senegal, Burkina Faso, Keňa, Sierra Leone, Burundi, Laoská lidově demokratická republika, Slovensko, Kanada, Libérie, Jihoafrická republika, Chile, Madagaskar, Jižní Korea, Čína, Malajsie, Španělsko, Kolumbie, Mali, Surinam, Demokratická republika Kongo, Mauritánie, Švédsko, Pobřeží slonoviny, Mexiko, Tádžikistán, Dominikánská republika, Mongolsko, Tanzanie, Ekvádor, Maroko, Thajsko, Egypt, Mozambik, Turecko, Eswatini, Myanmar, Uganda, Etiopie, Namibie, Spojené království, Finsko, Nový Zéland, Spojené státy americké, Francie, Nikaragua, Uzbekistán, Francouzská Guyana, Nigérie, Vietnam, Gruzie, Norsko, Zambie, Německo, Panama, Zimbabwe.

Jde o 78 zemí a území. Cílem není zahltit Vás textem, ale ilustrovat, jak složitá a naprostá propojenost dnešního světa je. Z primárních materiálů se pak dělá displej v Jižní Koreji, paměť v Japonsku, čip na Taiwanu, sklo v Kentucky a gyroskop ve Švýcarsku. Vše se sejde v Číně k sestavení a pak se zase předmět "rozprskne" do světa kontejnerovými loděmi, náklaďáky a dodávkami doručovacích společností.

S telefonem v ruce se pak dále propojujeme se světem. Staří egypťané bažili po dopisování si s lidmi, kteří s námi zrovna nejsou také tak činili. Nejdříve se zprávy šířily rychlostí chůze, plavby či osla, poté se v říši objevili koně a El-amarnské dopisy v podobě pohlednic z hlíny 3400 let před dnešním dnem mohli již putovat rychlostí cvalu. Lidé tuto potřebnou službu stále zdokonalovali, avšak když řecký historik Hérodotos popsal perskou státní doručovací firmu v 5. století př. n. l. slovy: „Ani sníh, ani déšť, ani vedro, ani noční tma jim nebrání vykonat svěřenou cestu co nejrychleji,“ (kap. 98) stále šlo o doručovací rychlost jedné koňské síly stále střídané za poměrně čerstvou. Něco jako v hokeji. Dnešní dopisy, které posíláme lidem přes aplikaci se přenášejí jako digitální data prostřednictvím internetové infrastruktury, často po optických kabelech, kde se světlo šíří rychlostí přibližně 200 000 km/s. Písmenka na displeji se tedy cestou zašifrují, nabydou formu záblesku a zobrazí se příjemci znovu jako písmo kdekoliv na planetě v čase kratším než 0,1 sekundy za předpokladu dobrého připojení. Stabilní připojení k internetu jinak řečeno znamená napojení na síť, uvnitř které jsme. V kapse nosíme 45 prvků zkutých do zařízení umožňující nám dobré propojení se sítí všech lidí, kteří se připojí. Podle výborného dokumentu We are social bývá připojeno již 6 miliard lidí. Dva ze tří také vstupují skrze síť k připojení na její takzvanou sociální část (Facebook, Instagram, TikTok aj.).

Tato část internetu si aktivně říká o naši pozornost, upoutává ji skrze propracovanou architekturu hormonálních odměn pro náš mozek a spousta lidí jim pozornost věnuje. Inženýři například ve stejném dokumentu spočítali, že vloni obdržel obsah s psí tematikou (#dog) 913 miliard kolektivních shlédnutí. Kombinací počtu uživatelů na sociálních sítích a průměrného času stráveného spořádáváním obsahu (18 hodin a 36 minut týdně) získáváme odhad kolektivního času stráveného lidmi v této části internetu v roce 2025: 630 milionů let. Četli jsme různé zprávy od jiných lidí, ať už šlo o text, obrázky, videa, zvuk... Je dávno jisté, že jsme při tomto počínání uživatelem i zdrojem zároveň a zbývá vypořádat, jak s tímto časem nakládají správci místa, kde jej trávíme. Například pokud věnujeme čas kinu, provozovatel nám většinou ukáže 10 minut reklamy, poté film a nakonec třeba oponu. Za kino však platíme a minimálně film si přejeme nechat ukázat. Instagram je bezplatný a vidíme na něm také věci, které chceme vedle těch nechtěných. Věnujeme-li čas sociální síti, lze odtušit z tržeb firmy, jak s ním nakládá. Zdrojem je zde strana 75 výroční zprávy firmy Meta.

Trend je dlouhodobý a v roce 2024 pocházelo 2,4 % peněz, které do firmy doputují od zákazníků za platby jiné než ty, které zákazníci utratili za reklamní prostor – 97,6 %. Pokud největší firma "sociální" části internetové sítě přijme 98 % peněz na platbách za umístění reklamy, při ohlédnutí za miliony let lidského času, který jí každoročně věnujeme lze říci, že firma podnikající zde tento čas třídí, měří, krájí, balí, označuje a nabízí k prodeji komukoliv, kdo si přeje koupit si porci lidské pozornosti. Kdo sociální sítě užívá, vrhá do nich své vědomí – dělá v procesu propojování se se světem zboží z toho nejcennějšího, co má.

autor: RŠ

________________________________________

Přehled plastů a elastomerů obsažených v LEGO stavebnici.